V článku najdete něco k zamyšlení. Nejsou to žádné hluboké a převratné myšlenky. Ale možná někoho zaujmou. Není to ani nějaký vyčerpávající přehled. Každý si ho může doplnit podle vlastních postřehů.

Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom diskutovat. Každá generace řešila určité problémy a měla výhrady ke generaci mladší …

Dříve a dnes

Dříve trávily děti mnohem více času venku, proto byly daleko otužilejší.

Dnes jsou děti převážně v uzavřených prostorech (doma, ve škole). Ve třídě je neustále přítomno několik žáků, kteří jsou nemocní (často s horečkou) a přesto chodí mezi zdravé spolužáky.

Běžnou dětskou zábavou bylo házení míče o stěnu (tzv. „školka“), skákání přes gumu, švihadlo nebo skákání panáka.

Dnes neumí velká část dětí míč vůbec chytit ani hodit. Při přeskoku čehokoliv už hrozí smrtelné nebezpečí nebo zranění. Nevěříte? Jděte se podívat na hodinu tělocviku.

Dříve hrály děti venku jednoduché hry – na schovávanou, na babu, na papeže, cukr-káva-limonáda, …

I ta nejjednodušší hra jim činí značné potíže, nejsou schopni si zapamatovat a hlavně dodržet jednoduchá pravidla.

Dříve si hrávaly děti samy, mladší se učily od starších. Scházely se, vymýšlely nejrůznější „bojovky“, úkoly pro stopovanou.

Dnes jsou některé děti úplně ,,překroužkované". Na všechno potřebují vedoucího a organizovanou činnost, které se ale nedokáží přizpůsobit, vítězí pouze moje JÁ. Roste agresivita.

Rodina trávila pospolu mnohem více času. I tím jsme jaksi samovolně získávali určité dovednosti a návyky.

Dnes dítě jen pasivně sedí před nějakou obrazovkou (PC, TV), která po něm nic nechce, nemusí vynaložit žádnou námahu, nemusí přemýšlet, nemusí překonat žádnou překážku.

Více jsme si povídali nebo vyprávěli. Trochu více se také četlo, což má pozitivní vliv na rozvoj slovní zásoby.

Dnes ani děti ve vyšším věku neumí vyslovit souvislou větu, natož se na něco zeptat. Vyzkoušejte si to! Zeptejte se na něco svého dítěte, nebo si nechte něco vyprávět. A pozorně poslouchejte! Každá druhá věta bude začínat spojkou „že“ a většinu slov ve větě budou tvořit citoslovce.

Když šel děda nebo tatínek s dítětem na trávu pro králíky, muselo dítě dávat pozor na to, jak se co dělá, vyzkoušet si to.

Dítě nerozumí ani velmi jednoduchým pokynům učitele, trenéra, vedoucího kroužku. Neumí poslouchat.

Navíc si povídali o věcech kolem. Dítě se nenásilnou formou vlastně učilo o přírodě, dokázalo také ve větách vyjádřit své myšlenky, pocity.

Dnešní děti často ani nevědí, že existuje něco jako podzim, a že po jaru je léto a ne úterý.

Padalo více fyzických trestů, děti měly strach i ze souseda, protože věděly, že je může také potrestat a doma jim ještě přidají. Ne, že se jich budou doma ještě zastávat a ochraňovat je.

Při výchově dítěte a psa platí téměř stejné zásady. Dítě i pes potřebuje pevné mantinely. Musí vědět, že když něco poruší, nesplní, bude následovat trest. Ihned! A ne někdy ano a někdy ne. Zkoušeli jste někdy spočítat kolikrát musíte říct: „Běž si čistit zuby!“, než si je skutečně vyčistí?

Dříve jsme měli pár neoblíbených jídel, ale většinou jsme snědli všechno, co jsme dostali na talíř a v podstatě jsme jedli zdravě.

Dnes to doma vypadá asi následovně: Dnes budu dělat k večeři sýrovou pomazánku. Chceš ji? Nééé? A co by sis dal? Na co bys měl, Pepíčku, chuť?

Samozřejmě, že nás dříve také zajímali nahé obrázky, říkali jsme sprostá slova a hráli si na vojáky. A určitě to nemělo na nás nijak škodlivý vliv.

Nikdy ale ve zprávách nebo ve filmech neteklo tolik krve a nebylo tolik násilí. Slovo prdel nebo hovno nebylo běžnou součástí slovníku moderátorů v televizi a v rádiu. A vidět souložit nějakou dvojici například v sobotu odpoledne v televizi také nebylo zcela normální. Je např. film „Kameňák“ vhodný pro malé dítě?

Byli jsme více samostatnější. Nikdo nám nestrkal všechno až pod nos. Více jsme si věcí vážili.

Dnes nosíme dětem tašku až do třídy, vozíme je autem až před školu, rozmazlujeme je na každém kroku. Jedna poučka říká: „Nemusíš mi zavazovat botu, nauč mě, jak se to dělá.“ A hmotné zabezpečení také není všechno!